úterý 26. srpna 2014

Dárečky

Ahoj všichni!
Dnes tu mám takový potěšující článek... Když jsem začala blogovat, tak to bylo z důvodu udělat nám takový interaktivní deníček, zaznamenávat si vše, čím žijeme - dokumentovat růst dětí (tehdy vlastně "jen" dítěte:-)), zapisovat si na jedno místo recepty, nápady,... Vůbec jsem nečekala, že tomu tak propadnu a stane se z toho dlouhodobý záměr, kdy budu plnit prostor spoustou článečků na dobu dlouhých a dlouhých měsíců a let... že díky blogu potkám (ať už virtuálně nebo i osobně) spoustu skvělých lidí, kterým bude dělat radost dělat radost :-) nebo i "jen" potěšit milým komentářem pod článkem...
A proč to tu teď píšu? Protože minulý týden nastal zase jednou okamžik, kdy jsem zůstala beze slov koukat na neskutečný balíček. Už na začátku prázdnin mě kontaktovala komentářem a následně mailem milá Magda s tím, že má pěknou knížku, která by asi udělala radost Filípkovi a jestli bych měla zájem o podobný dárek... Vyměnily jsme si pár mailíků, mohu-li to tak napsat, tak jsme si virtuálně "padly do noty" a našly společnou řeč:-)... No a minulý týden u nás zvonila pošťačka...
Nad obsahem balíčku jsem opravdu zůstala zírat - nejen slíbená knížečka, ale další zásoba CD s písničkami i pohádkami a milý vzkaz nám doma udělal opravdu velkou radost a chvíli to tu bylo jako o Vánocích při rozbalení dárečku:-)
 Kniha, která je pro Filípka jako dělaná:-):
 Je naprosto úžasná, Fíďovi fakt skvěle i časováním trefená, spousta aktivit a činností z ní je u nás v tomto období zrovna aktuální...



 No a k tomu písničky - ty kluci mají rádi i jen tak při hraní si pustit... Pohádky využijeme např. v autě při cestování ke krácení dlouhé chvíle... Zkrátka dárek naprosto skvěle trefil cíl.
Magdi, moc děkujeme tobě i Kubíkovi, jsme dlužníci, fakt jste nám udělali neskutečnou radost!
A pro sebe i ostatní v tom vidím naprosto nádherný vzkaz a smysl blogování - o tom by naše blogy měly být, měly by nám přenášet radost, potěšení, měly by nás spojovat nad podobnými zájmy, inspirovat a těšit. Jsem občas smutná, když někam nakouknu a najdu pod články třeba nemilé komentáře, dohady a náznaky nepřátelství nebo rivality, závisti,... Je to velká škoda, protože to propojení přes síť by nás mělo spojovat, nikoli rozdělovat...
Mějte krásný den a ať nás všechny blogování nadále a trvale baví a těší :-)

2 komentáře:

  1. Peťko, moc pěkně jsi to napsala. Když něco takového čtu, tak mám velkou radost, protože tvůj článek není jediný. To víme obě. Já jsem prostřednictvím mého blogu získala také jednu spřízněnou duši. Naše přátelství trvá už přes tři roky, protože nebydlíme daleko od sebe, našly jsme si jedno místečko na půl cesty a tam se scházíme. Je to moc fain.
    Ještě musím pochválit Lukáška s Filípkem, jsou moc šikovní a to díky mamince! Moc zdravím do Pucíkova!!

    OdpovědětVymazat