středa 17. října 2012

Kaštánky doma...

Včera jsem tu měla příspěvek, jak sbíráme kaštany...no a dnes kaštánkové pokračování - jak kaštany kluky zabaví ještě podruhé doma...Fífu strašně baví se jimi probírat, přendávat je z jedné nádoby do druhé, vysypávat, sbírat...no vydrží u nich docela dlouho...a Lukáška to baví taky (já se ostatně kaštanů taky ráda dotýkám, je to moc příjemné:-))
Takhle přendávali v kuchyni hned po návratu z procházky...






 A druhý den ráno, hned po vylezení z postele, se kluci opět dožadovali hraní s kaštánky - ještě v pyžamu..já aspoň mohla v klidu nachystat snídani a vypít si kávu:-)



Na kaštany chodíme skoro každý den, nevím, co s nimi budeme dělat - asi je v zimě půjdeme nasypat zvířátkům do lesa:-) - ale kluky to moc baví a je to docela příjemná kratochvíle venku...vždy doneseme tak třetinku toho malého košíčku...Proto Lukášek na dnešních fotkách ještě nemá na čele a nosu to zranění, které bylo vidět na fotkách včerejších - foťák jsem sebou na procházce měla až později...A ten úraz, co má - to "políbil silnici", jak mu řekl pán tady v obchodě a mu se to moc zalíbilo a teď to na potkání všem povídá...šli jsme z hřiště, on běžel za námi, v jedné ruce tu svou hůlku z kaštánko-lovení, v druhé košík s kaštany a samozřejmě zakopnul a už to bylo! Ruce použít nemohl, měl je plné, naštěstí si nevypíchnul oko klackem nebo nezlomil ruku přes košíček:-). Největší řev byl ale kvůli tomu, že se mu vysypaly kaštánky do silnice a zrovna jeli auta, a že mu kaštánky přejedou...takže já ještě pobíhala mezi auty a sbírala zpět už jednou nasbírané kaštany. Přežily všechny:-D. No a Luciš je jak válečný veterán - sedřené čelo a nos:-D

7 komentářů:

  1. Ahoj Petí!
    Já to pořád říkám, že jsi skvělá maminka. I pro kaštany se pod auta vrhneš. :-) Co ty by jsi pro ty své kluky neudělala. ;-)
    Ale pobavilo mě, jak píšeš, že Lukášek nejvíce plakal kvůli kaštanům vůbec ne kvůli zranění! Jo, to jsou hold děti. :-)
    Stejně jako ty i já moc ráda na kaštany sahám. Jsou příjemné, uklidňující, i pro oko lahodící. :-)
    Kluci si umějí parádně vyhrát. :-)
    Mě se ty Lukáškovi botky tak strašně moc líbí. :-) V Jisku jsem si také jedny oblíbila a asi si je i pořídím, no uvidím. :-) Ale jsou jako by jsi chodila v peřinách, na zimu by byly skvělé. :-)
    Petí, mějte se krásně a vyřiď Lukáškovi, ať už tu silnici nelíbá. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Peti, já se klukům nedivím, taky si moc ráda hraju s kaštany, jsou na dotek tak příjemné!
    Foukám Lukáškovi na bolest a všechny zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
  3. Peťul, koukám, že klucí nepotřebujou žádné předražené hračky a dovedou si pohrát i s obyčejným materiálem z přírody jako jsou kaštany, to je dobře! :-) Já kaštany také ráda sbírám, hned za domem máme park, kde jsou tři velké stromy, tak je tam kaštánků dost :-) Také je tam pořád plno lidí! :-)

    Někde jsem četla, že pokud budeš nosit kaštan v kapse, přinese ti štěstí a peníze :-) A bude jej nosit až do té doby, než se kaštánek zkrabatí a uschne... Pak je třeba ho vyměnit za jiný. :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Petruš,jako vždy...kdo si hraje nezlobí!!!!
    No a tvoji kluci si hrají úplně ukázkově.Je prima,že jim k tomu stačí kaštánky.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak u nás to bylo s kaštany podobné. Sbírání, třídění, rozrovnávání a dokonce si je vzaly i do vany při koupání.
    Kaštany dodávají energii. Říká se, že se mají dát do pytlíčku a ten zase pod polštář v posteli. Je strašně příjemné mít kaštan v dlani. Zkoušela jsi to někdy ???

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Péťo, prohlédla jsem i narozeninové a svátkové fotky. Pěkně jste slavili. Kaštánky byly oblíbené i u nás. Zdravím a přeji krásný víkend.

    OdpovědětVymazat